Strašnice

Obraz města

Inspirací k napsání tohoto článku se stala kniha Kevina Lynche Image of the City (Obraz města), aktuální i dnes, více než půl století po svém prvním vydání. Lynch přišel s hypotézou, že image města je formována pěti základními typy prvků: cestami, okraji, oblastmi, uzly a významnými prvky. A zjednodušeně lze říci, že dobře urbanisticky řešená města (čtvrti) jsou ta, kde lze tyto klíčové městotvorné (či šířeji krajinotvorné) formy snadno identifikovat a vzájemně propojit. Neboli taková města (čtvrti), kde obyvatelům nečiní potíže načrtnout jejich schematický obraz.

Ve Strašnicích to byl poměrně obtížný úkol. Postrádají tvář. Tak trochu chybí celé Praze 10. Když se hledal motiv na plaketu, kterou by radnice ráda udělovala čestným občanům, lámali si účastníci soutěže hlavu nad tím, co na ni. My si lámeme hlavu s nimi a přemýšlíme, s čím by mohly přispět právě Strašnice. Co strašnické krematorium (není to trochu morbidní)? Nebo naopak moderní kostel v Krupské s runou života místo kříže na vrcholu střechy? Trmalova vila? Snad bývalá výletní restaurace Miramare se zubatým cimbuřím, nyní střední učňovská škola? Historické stavby jsou stále přirozeně dominantní – secesní škola u metra Strašnická, důstojná a tichá (tím spíše, že už několik let zeje prázdnotou), někdejší stará škola zvaná zámeček, nyní policejní služebna uprostřed parku v těsné blízkosti nově otevřeného minigolfového hřiště, bývalý Bečvářův statek, nyní sídlo firmy Oriflame, utopený pod rušnou ulicí v Olšinách. Po kině Vesna ani po Bečvářově vile nezbylo nic, i vzpomínky se tiše vytrácejí.

Se čtvrtí, které postrádá zřetelnou image, je obtížnější se identifikovat. Důsledkem je, že „domov“, místo, které důvěrně znám, na kterém mi záleží, kde se cítím dobře, začíná pro mnohé obyvatele až za dveřmi vlastního bytu. O tom, do jaké míry se obyvatelé identifikují se svou čtvrtí, více než slova vypovídá způsob užívání a udržování veřejných prostranství. A co vídáme ve Strašnicích? Vnitrobloky a aleje jsou až na výjimky územím nikoho. Život v nich není a stejně tak ani není těžké poznat, které z nich patří městské části, které jsou soukromé a které patří restituentům nebo investorům, kteří se o ně starají ze všech uvedených nejméně. Spíše než sousedy na lavičkách zastihnete bezdomovce, jak třídí nasbíraný materiál. A rozhodnete-li se posadit do trávy, vystavujete se zvýšenému riziku znečistění oděvu páchnoucí hnědou hmotou…

Cesty

Trojúhelník a přímka nad ním. Tři ulice svírající zásadní část strašnické zástavby do pomyslného trojúhelníku: Na Padesátém/Úvalská z východu, Průběžná z jihu a V Olšinách ze severu. O několik stovek metrů severněji ulice Černokostelecká oddělující Strašnice od Malešic. Mezi nimi spletitá síť uliček, pravidelných, žádné středověké město, přesto je v nich nesnadné se zorientovat. Tyto ulice lze přirovnat k nitím, jimiž jsou protkány jednotlivé kusy urbanistického patchworku.

Okraje

Východní a jižní hranice Strašnic je direktivně vytyčena železniční tratí. Naopak západní hranice s Vršovicemi a severní s Malešicemi je spíše hranicí na papíře než v reálném městském prostoru. Ve Strašnicích bychom nalezli i řadu vnitřních hranic, např. zatravněný svah s vedením vysokého napětí mezi vilkovou čtvrtí v cípu mezi ulicemi Průběžnou a Na padesátém a prvními paneláky sídliště Rybníčky. Dodnes vzpomínám, jak jsem na něm sáňkoval. Ulice Na Padesátém je také jasným předělem mezi zástavbou sídliště Rybníčky a sídlištěm Skalka. Takové hranice jsou ale spíš marginální, mající význam pouze pro obyvatel blízkého okolí.

Oblasti

Oblastí lze v prostoru Strašnic nalézt překvapivě velké množství, byť není snadné je všechny pojmenovat. Často opomíjenou oblastí na samém východě, podél železniční trati a Jižní spojky, je zahrádková osada.

Následuje sídliště Skalka.

Jdeme dále na západ, přecházíme ulici na Padesátém a ocitáme se uvnitř trojúhelníku. Již zmíněné vilky.

Sídliště Rybníčky.

Starší činžovní domy z padesátých a šedesátých let mezi Průběžnou a Dubečskou. Oblast, jíž dominuje moderní kostel a rozhlehlý školní areál.

Činžovní domy z padesátých let mezi Průběžnou na jihozápadě, ulicí s kostelem na východě, Gutovkou a strašnickým zámečkem na severu. Trojúhelník je vyplněn.

Podlouhlý pruh látky mezi ulicemi V Olšinách a Černokosteleckou. Industriální zóna při železnici na východě. Dvouletkové sídliště Solidarita z let 1947 – 1949. Stavebnětechnická zajímavost – první prototypy panelových domů v Praze. Poklidná rezidenční čtvrť. Strašnické divadlo ukryté uprostřed stereotypní řádkové zástavby.

Bloky činžovních domů severně od stanice metra Strašnická. A na protější straně od Starostrašnické ulice se rozkládající vilová čtvrť s Trmalovou vilou. Kromě Kotěrou navržené vily se však nyní v této oblasti nachází další zajímavost. Zbrusu nová poslanecká kancelář poslanců Šťastného a Floriána hned naproti stanici metra. Škoda, že pány poslance v ní nikdo neviděl. Navrhuji vypsat odměnu pro nálezce.

A ještě jedna vilková čtvrť mezi Černokosteleckou a Počernickou. Zde sahají Strašnice o něco severněji. Neptejte se mě ale, kde přesně se v této oblasti nachází hranice s Malešicemi.

Přesouváme se jižně od trojúhelníku. Průmyslová zóna mezi železniční tratí a Průběžnou. Zlom v podobě ulice V Korytech s železničním podjezdem. Z nízké zástavby pokračující odtud až na linii ulic Bylanská a Gutova vybočují pouze tři panelové věžáky.

Zlom severně od této linie. Několik mohutných porevolučních bytových domů. A na ně již navazuje pás poválečných činžáků táhnoucích se podél ulice Na Hroudě a V Olšinách až na samou hranici Strašnic a Vršovic – Kubánské náměstí. Klasická urbanistická struktura s uliční linií a vnitrobloky.

Napočítali jsme tedy deset oblastí. To ovšem neznamená, že nemůžete dojít k jinému číslu, jak (o trochu) nižšímu, tak vyššímu.

Uzly

Strašnice nemají „přirozený“, tj. urbanisticky jasně čitelný, střed. Hlavními uzly jsou stanice metra. Strašnická, jejíž okolí má potenciál stát se takovým centrem, a Skalka – především jako dopravní uzel. I další uzly, které nás napadají, mají převážně dopravní charakter – křižovatka Úvalské a Černokostelecké, okolí tramvajové zastávky Průběžná, křižovatka Na Padesátém- světlo na konci tunelu, když přijíždíte směrem ze Zahradního Města. Křižovatka „u Tesca“ na Skalce. Napadají vás nějaké nedopravní, městotvornější uzly?

Významné prvky

Není snadné je identifikovat. Architektonické dominanty ve Strašnicích s výjimkou porevoluční kancelářské budovy MUZO V Olšinách a zmíněného kostela v Krupské scházejí. Moderní residenční výstavba ani v nejmenším nepřekročila stín té starší (snad pouze neuměřenou barevností fasád – projekt Ekospolu u Průběžné, růžové domy u Gutovy ani neméně růžový blok u parkoviště za centrální poštou, nebo betonové sídliště na konci na Vinici na samotném Vinohradské). Spíše dává tušit, že kvalitní projekty se stavějí jinde (výjimku z pravidla zčásti potvrzuje pouze Vila Augustus).

Závěrem

Ačkoliv se Strašnice nacházejí čtvrt hodiny veřejnou dopravou od historického jádra Prahy, jsou ospalou periferií. Hlavní důvod nespočítá v jejich poloze ani v charakteru zástavby. Ale v tom, že nežijí (a neumožňují žít) městským životem. Je tu dost putyk a hospod, ale jen dva podniky, které se dají označit za restaurace. Naprosto scházejí kultivovaná místa, jako jsou čajovny, kavárny a galerie, kde by se lidé mohli scházet. Snad bude tuto roli v budoucnosti plnit alespoň bar Strašnického divadla. Strašnice bodují spíše tím, co člověk čeká od klidného, ne příliš špinavého předměstí. Slušná veřejná doprava (tramvaje včetně nočních), parky, vzrostlé stromy mezi činžáky, dětská hřiště. Je tu hodně tenisových kurtů, Sokol, dokonce největší betonový skatepark ve Střední Evropě, lanový park, lezecká stěna, plážový volejbal… Jsou vhodným místem pro obstarávání základních potřeb a pro přespávání (v postranních ulicích můžete klidně spát i s otevřeným oknem). Jsou ale místem pro život?

Martin Veselý a Libor Engelthaler

Ve Strašnicích působí občanské sdružení Útulné Strašnice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>