Vršovice

Co je charakteristickými rysy Vršovic?

V myšlenkách cestuji tramvají číslo 22 směrem ze Strašnic. Míjím řádkovou zástavbu činžovních domů z padesátých let po obou stranách Vršovické. Přijíždím na křižovatku v Edenu. Doprava houstne, ovzduší se zhoršuje. A už vidím po levici první dvě dominanty Vršovic: rozměrné, nablýskané, nasvícené, pro mě však bezduché. Ano, jsou jimi nový stadion Slavie Praha a nákupní centrum Eden… a v jeho stínu se krčí chátrající kulturní dům. Smutný příklad vítězství komerce nad urbanistickou vizí.

Tramvaj jede dál. Napravo areál Koh-i-noorky, nalevo úřad městské části v ohyzdné normalizační budově. I ta patří mezi (nelichotivé) dominanty Vršovic. Kola skřípou a tramvaj zatáčí vzhůru na Čechovo náměstí. A už se přede mnou otevírá pohled na další vršovickou dominantu, tentokrát opravdu hodnou tohoto jména: Gočárův konstruktivistický kostel svatého Václava. Čisté linie, důmyslné zasazení do svažitého terénu. Nic nechybí ani nepřebývá. Nemusíte se do něj na první pohled zamilovat. Jeho tvůrci však musíte přiznat mistrovství v oboru.

Foto převzato z vyletnik.cz

A pokračujeme dále na Vršovické námětí. Škoda, že podobně jako Náměstí republiky je náměstím jen podle jména. Dominantou „náměstí“ je Rangherka, vršovický zámeček čnící nad ním. Původně továrna na zpracování bource morušového, později až do roku 1974 radnice. Poté čekal Rangherku neradostný osud. Začala sloužit jako skladiště a chátrat. Ach ta normalizační tupost. A chátrá dodnes. Prý má být zrekonstruována a složit jako domov důchodců. Za stovky milionů… Kolik jen by se za ty peníze dalo vytvořit bezbariérových bytů pro seniory a jaké sociální služby by jim bylo možné poskytnout? Ach ta tupost současné radnice, která neví, jak promrhat peníze získané privatizací bytového fondu.

A pokračujeme dále nahoru. Na okolní domy už není tak tristní pohled jako před dvěma desetiletími. Prohlížím si opravené fasády zdejších činžáků a ani si neuvědomím, že jsem se náhle ocitnul na Vinohradech. Při cestě dvaadvacítkou jsem ale minul další místo neodmyslitelně spjaté s Vršovicemi. Proto mi dovolte malou zajížďku. Kdybych zapomněl na Ďolíček, mnozí Vršováci by mi jistě neodpustili. Která jiná čtvrť v Praze se může pochlubit dvěma fotbalovými kluby se slavnou stoletou historií? Žádná. Jistě, budeme-li stadion poměřovat kapacitou a velikost klubu množstvím získaných trofejí, nemůže se Bohemka se Slavií měřit. Jenže Bohemka je veliká jinak. Atmosféru, která v Ďolíčku panuje, lze těžko popsat. Člověk ji musí zažít na vlastní kůži. Atmosféru, která místo, a lidi, kteří se na něm ocitnou, nabíjí pozitivní energií. Tady opravdu platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A zmizí-li starý dobrý Ďolíček, zmizí i tento duch místa a spolu s ním i kus vršovické identity.

Bohémové na Bohemce – jedna z akcí na záchranu Ďolíčku

Čím se liší od Vinohrad (a Strašnic)?

Zatímco zásadní část Vinohrad vyrostla podle jednotného urbanistického plánu mezi 80. lety 19. a 20. lety 20. století, Vršovice prošly několika podstatnými etapami urbanistického rozvoje. První z těchto etap se časově kryje s obdobím výstavby Královských Vinohrad. Druhé období stavebního rozkvětu nastává koncem čtyřicátých a v padesátých letech. Vzniká řada činžáků uvnitř stávajících domovních bloků, ale rovněž zcela nová výstavba podél Vršovické až na Kubánské náměstí. Na přelomu 60. a 70. let vyrůstá mezi Vršovickou a železniční tratí naproti Koh-i-nooru obytný soubor (sídliště) Vlasta včetně monstrózní budovy dnešní radnice. Narychlo, bez přemýšlení o identitě čtvrti. Bylo třeba umístit tři a půl tisíce obyvatel odsunutých z Milovic sovětskou armádou a naproti Koh-i-noorce se nacházel vhodný pozemek.

Každá z těchto etap zanechala ve Vršovicích nesmazatelné stopy. Ve třech vývojových etapách vznikly tři lokality zcela odlišného charakteru. Nejstarší část Vršovic se svými pitoreskními uličkami a Tržíčkem. Čtvrť poválečných činžovních domů svých charakterem blízká Strašnicím, které na ni plynule navazují. A sídliště Vlasta, betonový kolos, produkt normalizační tuposti. Co jim chybí a čeho mají (víc než) dostatek? Vršovice mají tak akorát udržovaných zelených ploch. Dost na to, aby za pěkného počasí nebyly narvané k prasknutí, ale ne tolik, aby nebylo ve finančních možnostech radnice je udržovat (s čímž se potýkají například radnice sídlištních městských částí na pražské periferii). V případě vnitroměstské zeleně nejde o kvantitu, ale především o kvalitu. A ta je ve Vršovicích dobrá. Čechovo náměstí, Heroldovy sady, Gröbovka (ať mi nikdo neříká, že nepatří k Vršovicím). To všechno jsou živé a upravené městské parky. Obzvlášť u Gröbovky je zlepšení proti minulým desetiletím markantní.

Zeleň v okolí potoka Botič

Vršovice se stávají uměleckou čtvrtí. Kolem Krymské ulice se rodí malý pražský Montmartre. Café Sladkovský a Café v lese už se staly neodmyslitelnými pojmy vršovické živé kultury. Nedávno na půl cesty mezi nimi vyrostla malá, nezávislá galerie. Kéž by se oblast kolem Tržíčku ubírala tímto směrem a ne cestou skupování domů a jejich rekonstrukcí na kšeft. Tristní je ve Vršovicích situace s parkováním. Postranní ulice se v podstatě změnily v parkoviště. Vytvoření parkovacích zón čili namalování barevných pruhů podél obrubníků samo o sobě problém nevyřeší. Dopravní koncepci je třeba řešit jako celek. Jestliže bude pro obyvatele a návštěvníky nadále nejpohodlnější cestovat do/z Vršovic autem, situace se nezlepší. Přitom tramvají jste v centru města za pár minut. A když se zlepší podmínky pro cyklodopravu, dostanete se za pár minut i tam, kam zrovna nevedou tramvajové koleje. V zahraničních velkoměstech to funguje? Proč by to nemělo fungovat taky v Praze?

Vršovicím stále chybí bulvár. Veškeré předpoklady, aby se jím stala, má Moskevská třída. O revitalizaci Moskevské se začalo mluvit už v osmdesátých letech. A před několika lety znovu v souvislosti s projektem „Nová Moskevská“. Velké plány, malé výsledky. Zapojení veřejnosti proběhlo jenom na papíře. Kdo je ta veřejnost? Ano, jste to vy, obyvatelé Vršovic. Myslím, že je na čase, abyste radnici připomněli její plány a sliby. Zoufale mě nenapadá místo, kde by teenageři mohli aktivně trávit volný čas (přičemž nepočítám aktivitu ve virtuální realitě počítačových her a sociálních sítí). Kde si mohou zasportovat děti, když už odrostly prolézačkám? Nejbližší místo, které mě napadá, je strašnická Gutovka. Rád bych se mýlil.

Martin Veselý, urbánní antropolog

Ve Vršovicích působí občanské sdružení Start Vršovice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>